Co že to vlastně sublimační tisk je? Termín „sublimace“ popisuje přímý přechod z pevného do plynného skupenství, ke kterému dochází působením tepla. V roce 1957 Noël de Plasse, výzkumný pracovník ve francouzské textilní společnosti Lainière de Roubaix, učinil zajímavý objev. Zjistil, že za vysoké teploty mohou určitá pevná barviva procházet přímo do plynné fáze, aniž by se nejprve stala kapalinou. Tento fyzický proces se dá účině využít právě při tisku na textil. Při zahřátí pigmentu inkoustu, který je pro sublimaci určený, na teplotu v rozmezí 180 - 200 °C se barevné pigmenty přemění na plyny, které pak pronikají do vláken textilu. Rozeznáváme dva základní typy sublimačního tisku:
Tento způsob sublimačního tisku funguje v praxi tak, že se obraz, který chcete na textil vytisknout, nejdříve vytiskne digitální tiskárnou zrcadlově na speciální sublimační papír a to pomocí speciálních, vodou ředitelných ekologických barev. Papír se poté položí na textil potištěnou stranou dolů. Pomocí speciálního tepelného lisu pak vlivem tepla a tlaku dochází k vlastnímu procesu sublimace. Barvy pronikají vlákny tkaniny jako plyny a kombinují se s nimi na molekulární bázi. Aby tento proces fungoval, musí tkanina obsahovat alespoň 85 % polyesteru. Výsledek je v podstatě věrnou kopií originálu, a to včetně detailů. Vzhledem k tomu, že barvy jsou zakotveny v textilních vláknech, je možné textil normálně prát a neexistuje na něm žádná hmatatelná vrstva barvy. Tento způsob tisku vykazuje velmi ostré okraje, zářivé barvy a je možné s ním potisknout jakýkoliv textil s podílem polyesteru nad 85 %.
Druhý způsob sublimačního tisku na textil vnáší pigment při tisku přímo do látky. Následnou fixací v sublimačním lisu při teplotě vhodné v rozmezí 180 až 200 ° C dochází opět k probarvení textilních vláken podobně jako u transferu z papíru. Textil je takto probarvený do hloubky, kdežto u transferu je barvený spíše na povrchu. Barvy dosažené přímým sublimačním tiskem nejsou tak silně zářivé, jako při transferu a okraje tisku nejsou tolik ostré, ale výhodou proti transferu je hluboká penetrace inkoustem u přímého tisku a tedy probarvení do hloubky, zaručující i vyšší barevnou stabilitu a UV odolnost. Například u vlajek je jejich průtisk na rubovou stranu nezbytný. U látky potištěné s použitím přímého tisku se většinou ani při napnutí a natažení látky neobjevují bílá vlákna, což se u transferu může stát. Látky, které jsou vhodné pro přímý potisk, jsou ve výrobě opatřené coatingem, který umožňuje to, že se inkoust na látce při tisku před uschnutím nerozpije. Pokud bychom chtěli nosit oděv z látky, kterou potiskujeme přímým tiskem, musíme z látky nátěr i případný zbytek inkoustu vyprat.
Oba procesy sublimačního tisku mají svoje silné stránky i slabiny a každý má své specifické využití. Naše technologie značek DURST a Monti Antonio naštěstí umožňuje vhodně využívat oba způsoby.